Základní informace o destinaci:
Uzbekistán je pro nás Středoevropany skutečnou exotikou. Snoubí se zde dávná historie velbloudích karavan putujících po Hedvábné stezce dále na východ se slávou někdejších chánů a emírů. Jejich mauzolea, mešity, minarety a medresy vás okouzlí nejen svojí monumentalitou, mozaikovou výzdobou, ale i duchovním rozměrem. Nádherná, bájná města jako Samarkand, Buchara, Chiva jsou oázami v poušti . Dějiny odkazují na časy, kdy tato oblast byla centrem vzdělanosti celé střední Asie. Bezkonfliktně se zde od 9. století střetávaly různé náboženské směry až do 13. století , kdy oblast zničila vojska Čingischána. Bohatství architektury, orientální životní styl obyvatel, výtečná kuchyně i moderní živé velkoměsto Taškent vám připraví neopakovatelné zážitky.
Poloha:
Uzbecká republika je vnitrozemský stát v centrální Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán a Turkmenistán na jihu, Kazachstán na severu a Kyrgyzstán a Tádžikistán na východě. Uzbekistán byl jednou ze svazových republik SSSR, nezávislost získal v roce 1991.
Rozloha:
447 400 km2
Státní zřízení:
republika v čele s prezidentem. Dlouhých 27 let vládl prezident Islam Karimov, až do své smrti 2. září 2016. Režim v zemi byl dosud považován za diktátorský. Opozice ze strany muslimských radikálů je stíhána státní policií.
Obyvatelstvo:
cca 31,6 mil., nejlidnatější země střední Asie. Uzbekové tvoří s 84% většinovou populaci, dále jsou zastoupeni 2,8 % Rusové, 5% Tádžikové, 2% Kazaši, Karapalkové a další.
Hlavní město:
Taškent (cca 2,2 mil. obyv.).
Jazyk:
oficiální uzbečtina, dále ruština.
Měna a kurzy:
uzbecký som (UZS), má 100 ti jin a bankovky: 1 000 UZS, 500 UZS, 200 UZS, 100 UZS a mince v hodnotách 100 UZS, 50 UZS, 25 UZS a 10 UZS. 1000 UZS je cca 2,50 Kč (29.1.2018).
Podnebí:
konti nentální, chladné zimy a horká léta (až + 45°C), málo srážek.
Místní kuchyně:
využívá zejména skopové, ale i vepřové maso, jen zřídka ryby, které se v místním počasí brzy kazí. Ochutnejte národní jídlo pilaf (skopové maso s rýží) a polévku šurpu. Skvělé jsou místní žluté melouny, granátová jablka či churma, popíjí se osvěžující airan (kefír ředěný sodovkou) nebo čaj. V oblibě je konzumace sušených meruněk (urjuk) a medových cukrovinek čakčak (ořechy obalené ve zkaramelizované hroznové šťávě). Neznámé jsou přílohy, většinou se jí samotné maso (vynikající specialitou je šašlik neboli špíz) s dušenou zeleninou nebo jen chlebovou plackou.
Suvenýry:
země je rájem dekorativní keramiky, která nemá ráz kýče, tepané mosazné konvice a čajové soupravy soutěží o vaši pozornost s orientálními tepanými šperky (visací zvonící náušnice a náhrdelníky). Typickým suvenýrem jsou i místní čtverhranné pokrývky hlavy tzv. ťubetějky, umělecké malby na hedvábí či velbloudí kůži a samozřejmě orientální koření všeho druhu.
Vízová povinnost a vstupní formality:
pro vstup do Uzbekistánu je nutné vízum. V ČR není žádné zastoupení, žádost pro ČR se podává buď v Bonnu, Frankfurtu nad Mohanem nebo ve Vídni. K žádosti o vízum jsou potřebné 2 fotografie, vyplněný formulář žádosti o udělení víza, pozvání ověřené Ministerstvem zahraničí Uzbekistánu, konzulární poplatek a kopie pasu. Pas musí být platný po celou dobu pobytu v Uzbekistánu a ještě 3 měsíce po plánovaném vycestování. Zkontrolujte si, zda pas obsahuje volnou stránku pro vylepení víza. Vízum vám v případě zakoupení zájezdu zajistí cestovní kancelář AGL travel včetně všech formalit. Vízum se platí a uděluje na letišti v Taškentu ihned po příletu.
Časové pásmo:
posun + 4 h oproti SEČ.
Výlety a pamětihodnosti:
HEDVÁBNÁ STEZKA
Nejen hedvábí proudilo touto více než 12 tisíc kilometrů dlouhou stezkou, vedoucí z Číny až ke Středozemnímu moři. Našlo se jen málo těch, kteří prošli tuto stezku celou. Stezka se využívala spíše po jednotlivých úsecích. Na významných bodech cesty byly karavanseraje s bazary, kde se zboží překládalo, prodávalo a pak dále pokračovalo směrem na východ nebo na západ, již v rukou jiného majitele. Konec této zlaté éry je spojen s obsazením Byzance Turky, kteří jako noví majitelé stezky zvýšili karavanám poplatky a obchodníci byli nuceni hledat si jiné cesty, například kolem Afriky po moři.
TAŠKENT
Od roku 1991 je hlavním městem nezávislého Uzbekistánu. Území města bylo osídleno již před naším letopočtem. Několikrát bylo pobořeno nájezdy Čingischána nebo arabských kočovníků. Největší ztrátu zaznamenalo nově se rozvíjející moderní město 24.6.1966, kdy byla značná část historických památek poničena zemětřesením o síle 7 stupňů Richterovy stupnice. Od této doby ve městě vyrostly moderní budovy a bylo postaveno metro, vyzdobené v duchu sovětských budovatelů. Ke každému islámskému městu neodmyslitelně patří Páteční mešita (Juma Masjid), což je jediné místo, kde se smí konat páteční modlitba, která se slouží jednou týdně a musí se jí účastnit každý muslim (kromě žen a dětí). K historickým památkám Taškentu bezesporu patří medresa Kukeldash, postavená roku 1560. Tato medresa, škola, slouží opět svému účelu a navštěvuje ji 250 chlapců. K novým stavbám patří Oblouk Ezgulik na náměstí Svobody, Památník nezávislosti nebo Památník obětem II. světové války v podobě sedící staré ženy uprostřed krásné zahrady.
POHOŘÍ CHIMGAN
Pohoří Chimgan se rozkládá severovýchodně od Taškentu ve vzdálenosti 90 km. Je nejzápadnějším výběžkem horkého masivu Ťan-šan. Jeho vrchol dosahuje do výšky 3 309 m m.m. Je to nejekologičtější oblast Uzbekistánu. Pohoří je součástí Národního parku Ugam – Chatkel. Je známou výletní oblastí obyvatel Taškentu, oblíbené je lyžařské středisko ve výšce 1 600 m n.m.
SAMARKAND
Druhé největší město Uzbekistánu, jehož počátky sahají až do období kolem roku 700 před n. l. Proslavilo se svou polohou na hedvábné stezce mezi Čínou a západem. Má za sebou bohatou historii. Za dob Timura Velikého bylo dokonce hlavním městem Timurovy rozlehlé říše. Právě Timur a jeho vnuk Ulug Beg vystavěli v Samarkandu nejkrásnější paláce a mešity, díky kterým se Samarkand ocitl roku 2001 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jednou z nejpozoruhodnějších památek je mešita Bibi Chanum, kdysi největší mešita v muslimském světě, postavená jako hlavní páteční mešita a ústřední mešita celé Timurovy říše, která pojala až 10 000 věřících. Mešita nese jméno Timurovy manželky, která ji podle legendy nechala vystavět v průběhu jedné z Timurových válečných výprav. Mauzoleum Gur Amir z 15. století je další ukázkou monumentální architektury. Modrá kupole je vysoká 32 m.
BUCHARA
Historie Buchary sahá až do období vlády Alexandra Velikého. Největší rozkvět nastává za vlády Amira Timura a jeho vnuka Ulug Bega ve 14. století. Buchara byla po dobu čtyř století hlavním městem Bucharského emirátu a zdobilo ji na sto bazénů a dvacet lázní (hamamů). Pro Bucharu je typická stavba pevnosti Ark, zabírající rozlohu 4,5 hektaru. Dnes je prezentována spíše jako rezidence bucharských emírů. Jedna z nejkrásnějších bucharských mešit je Bolo Hauz. Mešita byla dokončena v roce 1712 jako páteční mešita. Nejstarší památkou města je Mauzoleum Ismaila Samanida, člena dynastie, která Buchaře vládla po dobu dvou století. Neexistuje snad žádná výprava, která by nenavštívila komplex Lyabi-Hauz, který patří k oblíbeným místům odpočinku a občerstvení místních obyvatel i turistů. V medrese Nadir Devon Begi vás přivítají nádherné, tradičně oděné tanečnice a předvedou vám typické uzbecké národní tance, které jsou součástí folklórního programu spojeného s občerstvením.
CHIVA
Město se dělí na vnitřní Ichan Kala a vnější Dishan Kala. Vnitřní město s 50 památkovými objekty a 250 historickými domy, bylo roku 1990 zapsáno na seznam kulturního a historického dědictví UNESCO. Město si zachovává svou jedinečnost tím, že se jedná o jedno z nejstarších, nepřetržitě obydlených měst a dodnes zde žije 4 000 stálých obyvatel a udržuje tudíž podmínku členství v UNESCO. Vnější město zabírá plochu 60 hektarů a vede do něj 10 bran. Celková délka hradeb je 6 500 m. Pro srovnání, vnitřní město má rozlohu 26 hektarů a lze do něj vstoupit 4 branami. Je zároveň jediným dochovaným příkladem opevněného středověkého města v celé střední Asii.
V typicky chivském stylu (méně zdobném) je postavena Medresa Mohammed Amin Khana z druhé poloviny 19. století. Její součástí je Kalta Minor neboli „nedokončený“ nebo také „krátký“ minaret. Z původní výšky 120 m bylo postaveno pouhých 30 metrů, základna odpovídá původním plánům a má průměr 15 až 16 m. Stavba proto působí značně nesymetricky. Medresa má 130 místností, v nichž studovalo 260 studentů. Jejich studium trvalo 21 let, mělo 3 cykly po 7 letech. Škola byla, tak jako ostatní medresy, uzavřena. Po získání nezávislosti bylo studium na náboženských školách obnoveno. V Chivě se však v současné době žádná funkční medresa nenachází.
POUŠŤ KYZYLKUM
Poušť Kyzylkum poznáte nejlépe při cestě z Buchary do Chivy. Poušť zabírá plochu 200 000 km2 a v překladu znamená „Červený písek“. Charakteristická barva pouště vzniká díky nehostinným podmínkám, panujícím v této oblasti, při kterých veškeré rostlinstvo na slunci okamžitě usychá a způsobuje temné, až červené zabarvení celé krajiny. Na rozdíl od afrických pouští s dunami je poušť Kyzylkum plná ještěrek, hadů, bylinek a keřů. Nejznámější rostlinou je saxaul. Keř, jehož kořeny sahají do hloubky 20 metrů.